Horečka

3 April 2017

Výsledek obrázku pro Horečka Václav Hrabě
Za Vltavou tiše krvácelo slunce nabodnuté na petřínských věžích...
Vždy jsem měla ráda knížky. Už od malička jste mě mohli najít v teplých letních měsících nataženou v trávě, stíníc si knihou obličej od hřejivého sluníčka. V zimě zase stočenou v křesle zabraná do jednoho z dalších příběhů. Hltala jsem jeden svazek za druhým. Ale kupodivu jsem se nijak zvlášť do hloubky nezajímala o literaturu samotnou.Cestu jsem si k ní našla až během svého studia na střední škole. Průvodcem v tomto novém světě mi byla profesorka češtiny. Právě díky ní jsem se dostala do naprosto jiné dimenze plné významných osobností a umění, výjimečných příběhů a objevila v sobě lásku k psanému slovu.

Jedním z umělců, se kterým jsem se seznámila během posledního ročníku byl Václav Hrabě. Pro mě osobně, a z hlediska české literatury, naprosto jedinečná osobnost. Už během čtení prvních řádků jeho básní mě provázel nezaměnitelný pocit porozumění. Jako jediný představitel takzvané beat generation v našich zemích si získal významné místo v naší kultuře. Jeho básně plné lásky, melancholie a jazzu si musí získat každého dvacetiletého milovníka literatury.

Nebyly to však jen jeho básně co mě uchvátily. Kdepak, je tu ještě něco dalšího. Horečka. Ptáte se, co to je? V pozůstalosti Hraběte se nezachovaly všechny jeho texty. Jedním z těch "šťastnějších" byla kupodivu i próza. Prozaická povídka s názvem Horečka. Nechci Vám zde popisovat celý její děj. Ten je vlastně obyčejný. Příběh jednoho pražského maturitního večírku, kterého se zúčastní i starší Jan. Tento večer se promítne do jeho života, který je plný divadla, jazzu a kultury. A přidá se k tomu i nešťastná láska.

A lásku povídka vzbudila i ve mě. Jak jsem již zmiňovala, příběh je to obyčejný. Pokud se od něj ale oprostíte, dostanete se do naprosto nádherných a nepoznaných vod na pomezí prózy a poezie. A v nich se budete topit. Opravdu. Ale bude se Vám to líbit. Na každé větě, každém slovu, je vidět, že Václav Hrabě je umělec každým coulem, až do konečku prstů. I když se jedná text prozaický, je naplněný takovým citem a prožitkem, který nacházíte často právě u básní.

Pokud máte možnost, skočte si do knihovny či navštivte antikvariáty a hledejte Horečku. Užijte si společné odpoledne se slovy a pocity tohoto mladého básníka s tak výjimečnou osobností a nešťastným koncem. V této knize se totiž najdete a ztratíte zároveň. A není to to nejkrásnější, co Vám kniha může nabídnout?

No comments :

Post a Comment

Děkuji za každý váš komentář :)