4 dny v Kodani

18 January 2017

Ráda bych se s Vámi konečně podělila o svůj malý výlet do nádherného Dánska :) Jsou to už skoro 3 měsíce co jsme se s mojí kamarádkou procházely křivolakými uličkami obdivuhodné Kodaně. Ale ani po 12 týdnech se nemůžu zbavit toho mravenčení v konečcích prstů a hlavně přiblblého úsměvu, který se jen při pomyšlení na 4 dny dobrodružství v severské metropoli objeví na mém obličeji.
Pojďme na to!

25. října 2016 nás čekalo velmi krušné ráno. Naše letadlo Praha-Kodaň startovalo už v 7 hodin ráno. Pro nikoho z mých přátel, a teď ani pro Vás, není tajemstvím, že Anička a ranní vstávání nejde dohromady. I když ranní? Jsou 3 hodiny ještě v noci nebo ne? Utrpění!

Následovala cesta na letiště, odbavení a i krátký šlofíček v autě (A ve frontě u přepážky. A během čekání na odbavení. A v autobusu. Možná něco mini i mezi.). Překvapením, i docela příjemným, byl náš stroj. Nejednalo se o žádný typický stroj na který je většina cestovatelů zvyklá. Do Kodaně nás během 2 hodin přepravil krásný malinký vrtuláček. Cestu jsme si zkrátily posloucháním písniček od Elánu a posloucháním velmi příjemných spolucestujících (zdravím dvojičku studentů za námi, kteří ani na minutku nezavřeli pusu, hlavně tobě, Vladivoji!).

Po příletu začala ta pravá zábava. 
  • ,,Hele a jak se jako kupujou ty lístky na metro? U toho automatu?" 
  • ,,Cos to sakra zmáčkla?!!"
  • ,,Nech to bejt, pojď támhle k tý paní do budky. Co že to říkala? Strkáš tam tu kartu blbě!"
  • .,Proč tady všichni dávaj ty jízdenky k těm sloupů? Funguje ti to?"
  • ,,Thank you very much, we didn't know we bought different tickets.."
  • ,,Jedeme správným směrem?"
  • ,,Co že je to za stanici? Kam to jedeme?!!"
  • ,,Jo aha. Může mi tady někdo vysvětlit, proč se to tak debilně čte?!"
Když jsme se úspěšně dostali do cílové stanice a vytáhly náš extra těžký kufr na náměstí Kongens Nytorv, začalo druhé dějství naší tragikomedie. Abych to přiblížila- toto náměstí v centru města je určitě velice hezké. Pokud uprostřed něho nestojí obří staveniště a vy nemáte vůbec ponětí, jakou z těch x miliónů ulic a postranních křivolakých uliček se vlastně máte vydat. Sranda.

Po téměř hodině dohadování, využívání 4 map a jednoho průvodce, luštění složitých názvů ulic jsme se dokodrcaly ( S kufrem s malými kolečky. Po kostkách.) do našeho hotelu. Nemusím asi ani zmiňovat, že k němu vedla JEDNA HLAVNÍ ULICE, po které by cesta zabrala 3 minuty. Samozřejmě ani na recepci jsme se nevyhnuly nějakému tomu nedorozumění, ale díky kterému jsem naprosto zmátla recepčního a získala úschovnu zavazadel zdarma. Do konce pobytu jsme se mu vyhýbaly.

,,Sejdi z těch schodů trochu níž. Je tam? Sakra dělej, ať nás nevidí!"

Rosenborg
A takhle nějak jsme se konečně vydali za památkami Kodaně. Jako první jsme naběhly do nádherného parku Kogens Have, který obklopuje zámek Rosenborg. Bylo nějakých 10-11 hodin, kdy jsme si vybrali jedno ze zákoutích zahrady a v altánku jsme se usadily na lavičku k brzkému obědu. Škoda že nebyly řízky s chlebem, ale myslím, že ani houskou s máslem a se šunkou jsme našemu národu ostudu neudělaly.

Po nezbytném posilnění a zhodnocení vzhledu místních stráží během tradiční výměny naše trasa pokračovala směrem na sever města. Další zastávka- pevnost Kastellet!
Kastellet
Po procházce okolo vodního příkopu, díky kterému celý ostrov získává půvabný hvězdicovitý tvar, jsme zamířily snad k tomu nejznámějšímu, k soše Malé mořské víly. Jednu z jejích fotografií naleznete i v mém minulém článku, z trochu jiného úhlu. Poté, co jsem se přes davy asijských turistů s malými Canony dostali blízko k této krasavici, velice mě zaujaly její nohy. Podle průvodce se dvojice sochařů neustály dohadovala, jak bude dívka znázorněná- jako člověk či jako mořské stvoření?
Nezapomeňte si povšimnou líbezné scenérie Malé mořské víly
Naším nejoblíbenějším místem pro posezení se stalo okolí nádherného Národního divadla, nacházejícího se hned za rohem legendárního Nyhavnu. Na lavičkách podél jednoho z vodních kanálů jsme strávily hodiny. Nebudu lhát jedním z důvodů byla v wifi s velmi dobrým připojením, za kterou to mrznutí venku stálo. Pokud někdy zamíříte do Kodaně nezadaní, jen doporučuji- je to i skvělé místo k seznámení. Vážně.
Kvæsthusbroen vedle Národního divadla během západu slunce
Nyhavn
V noci jsme spaly minimálně 12 hodin. Na středu zněl plán jasně- jdeme na jih! Nebudeme si hrát na Cimrmana, žádný pochodovaní tam a zpátky. Po snídani na Kvaesthusbroenu naše kroky vedly směrem k uzavřenému městu Christiania. Tento ,,svobodný stát" je brán jako sociální experiment a je domovem pro stovky lidí označujících se jako mikronárod. Mají dokonce i vlastní měnu a od samotného Dánska se svým vlastním způsobem distancují- neberou se ani jako členi EU. Mobily i foťáky jsme museli schovat a hned první člověk, kterého jsme po vstupu do města potkali, nás přivítal otázkou:

,,Hey girls, don't you have a paper?"

Překonaly jsme i strach z výšek a vyšplhaly na vrchol netypické věže kostela Vor Frelsers Kirke- kostel Našeho spasitele. Okolo věže se vine zábradlí a vy můžete vystoupat téměř až k špičce.
,,Postranní" vchod do Christianie
Vor Frelsers Kirke
A protože jsme odvážný holky co se ničeho nebojí a když už vycestují do cizího města, tak pořádně a zahrály si na pravé Dánky. Půjčily jsme si kola. Nemusím asi říkat, že to byly snad nejlépe utracení peníze za celý den! Sice jsme o stroje několikrát málem přišly, zápolily s vestavěnými zámky a nefunkčními brzdami, ale vše jsme přežily a nikoho ani nezranily. Bohužel z této výpravy nemám u sebe moc fotek, snad je z mojí milované parťačky ještě dostanu!
A aby toho nebylo málo, šly jsme ještě do většího extrému. Tahle super odvážná dvojka se rozhodla, že když už nás od Švédska dělí ani ne hodinka, proč tam nezajet? Takže jsme další den ráno sedly na vlak a přes most se vydali do Malmö. Do tohoto článku tento výlet dávat nechci, ráda bych mu věnovala v budoucnu jeden samostatný :) Na závěr jsem si neodpustila svačinku na nádraží v podobě výborného smørrebrødu s krevetkami- mňam! Cesta zpátky byla pro nás dost dramatická, opět jsme zápasily s automatem a prohráli. Vlak do Kodaně jsme sice najít našly, končil ale už na letišti. A my potřebovaly minimálně o 7 stanic dál.
  • ,,Koukni, ten vlak normálně jede dál.. Budeme pokračovat?"
  • ,,Neblbni, co když nás chytí? Jak budeš chlapíkům v Kodani vysvětlovat že seš blbá?"
  • ,,Kašli na to, jedem až na Nørreport!"
Takže asi tak. Adrenalin nás pořádně probral, únava na nás padla až po návratu na hotel. Takže jsem se večer pořádně odměnily výbornou večeří a procházkou po nákupní třídě Strøget, která byla nádherně osvětlená a plna místních hudebníků.

Strøget
Malmö
Smørrebrød
Poslední den, v pátek 28. října, jsme se už pomalu ale jistě loučily s Kodaní. Nákupy suvenýrů za pět minut dvanáct, poslední procházky křivolakými uličkami i zároveň první a závěrečné kafe v místní kavárničce. Odpoledne nás čekala už jen cesta na letiště a let domů. Ten byl pro mě asi tím nejzajímavějším, který jsem kdy zažila. Vedle mě seděla paní ve středních letech, Švédka, co se bála létání. Víc asi ani říkat nemusím, dalo by to na celou knihu!

A na závěr mám pro vás ještě pár fotek, u kterých mě vždycky píchne u srdíčka a ten přiblblý úsměv se objeví znovu!
Věž jednoho z kostelů na Strøgetu
Strøget


Krása na Kongens Nytorv
Jedno z našich nejoblíbenějších míst u Národního divadla
Pokud někdy budete mít pár dní nazbyt a bude Vás lákat malý výlet do města, které stihnete během klidně i jen prodlouženého víkendu projít, doporučuji právě některou ze skandinávských metropolí. Ať už to bude Kodaň, Helsinky či Oslo, nikdy si nevyberete špatně. Já momentálně chystám cestu do Stockholmu, tak snad se s někým Vás třeba i potkám? :)



3 comments :

  1. Krásne fotky :) Dúfam že ste si to užili, a všetky tie hlášky nemajú chybu :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji :) Na takové hlášky se nezapomíná, i když to v tu chvíli bylo velmi tragické :D

      Delete
  2. Tam to vyzerá nádherne ♥ Tie hlášky z ciest veľmi dobre poznám, vždy sa na nich potom všetci smejeme:D

    Giveaway o balíček produktov v hodnote 100€

    ReplyDelete

Děkuji za každý váš komentář :)